Sněhové přeháňky

-6°C

Sněhové přeháňky

Vítr: 30.58 km/h

I. zóny ochrany

1. zóny ochrany (dle zonace CHKO Beskydy) ve Velkých Karlovicích

I. zóny jsou vždy nejzachovalejší území v rámci CHKO s největší ochranářskou hodnotou. Jedná se o přírodě blízké nebo člověkem jen málo změněné ekosystémy. Jsou udržované vhodným managementem nebo ponechané v přirozeném vývoji.

jezero

Jezerné (č. 51) - „JEZERO“ Výměra: cca 2,5 ha
Ochrana cenného vodního a mokřadního ekosystému včetně geologicky hodnotného zájmového území. Vznik vodní nádrže je nejasný, pravděpodobně vznikla částečně přirozenou cestou (přehrazení sesuvem) a pak dotvoření lidským zásahem. Je rybářsky obhospodařována. Nádrž má dobře vyvinuto litorální pásmo s rákosinou, olšinou a meandrujícím přítokem v zátopě. Pod hrází se nachází kamenné moře s paleokoryty (dnes zarostlé smrky). Jezerné představuje v oblasti ojedinělý ekosystém, který zpestřuje místní lesní prostředí. Vyskytují se zde například škeble zelená, raci (říční, bahenní a jejich kříženci), střevlík hrbolatý, pstruh potoční, čolek karpatský, čolek horský, ropucha obecná, kuňka žlutobřichá, užovka obojková, čáp černý a vzácná perloočka - věšenka cípatá. V nádrži se podél břehů vykytuje rovněž nepůvodní invazní druh vodní mor kanadský.

Pálenice (č. 52)   Výměra: cca 7 ha
Lokalita významná lučními druhy rostlin a s výskytem na části plochy vřesoviště s jalovcem obecným. Jedná se především o vstavačovité druhy rostlin - prstnatec bezový, vemeník dvoulistý, kociánek dvoudomý. Žije zde také zmije obecná. Přibližně 4/5 plochy tvoří kosené louky, 1/5 představuje pastvina nyní bez hospodaření.img 1346 s solan1 1024x675

Benešky 1 (č. 53)   Výměra: cca 10 ha
Jedná se jeden z posledních zbytků hřebenových pasekářsky vzniklých lučních a pastevních enkláv v oblasti Vsetínských vrchů. Tyto plochy jsou významné jak svým historickým a kulturním významem tak svým estetickým a krajinným významem. Uchovalo se zde množství druhů vázaných na luční a pastevní ekosystémy, které jsou zařazeny mezi ohrožené druhy – prstnatec bezový, vstavač mužský, místy jsou také zbytky jalovcových pastvin. Všechny trvalé travní porosty jsou každoročně koseny a následně přepásány skotem. Malá část plochy (do 1 ha) je rovněž využívána jako orná půda. Území je součástí regionálního biocentra.

Benešky 2 (č. 54)   Výměra: cca 10 ha
Další z posledních zbytků hřebenových pasekářsky vzniklých lučních a pastevních enkláv v oblasti Vsetínských vrchů. Vyskytuje se zde množství ohrožených druhů rostlin, např. prstantec bezový a májový, vstavač mužský, a jsou zde také zbytky jalovcových pasínků a mokřadních luk. Žije zde chřástal polní, zmije obecná. Plochy se až na drobné lesíky nachází na zemědělském půdním fondu, přibližně ¾ travních porostů jsou obhospodařovány, z toho polovina kosena a polovina pasena skotem.

Benešky 3 (č. 55)   Výměra: cca 10 ha
Třetí část hřebenové enklávy vzniklé pasekářským hospodařením. Plochy se až na drobné lesíky nachází na zem. půd. fondu.  Na trvalé travní porosty jsou vázány ohrožené druhy rostlin, např. prstantec bezový a májový, vstavač mužský, a jsou zde také zbytky jalovcových pasínků. Část lokality je obhospodařována pastvou a kosením. Území je součástí regionálního biokoridoru.

Stratenec (č. 57)   Výměra: 93,59 ha
Souvislý komplex bukových lesů na S svahu Javorníku od hřebenových poloh po střední horské polohy. Výskyt stanovišť obohacených vodou a humusem. V bukových  porostech významné zastoupení javoru klenu a vtroušené jedle bělokorá. Porosty do 100 let s velkým přírodním potencionálem. Součást regionálního biocentra, přes zónu je vedena osa nadregionálního biokoridoru - mezofilní bučina.

Koncová (č. 60)   Výměra: cca 6 ha
Podhřebenová lokalita s výskytem jalovce obecného a ohroženými druhy rostlin a živočichů - prstnatec bezový, pětiprstka žežulník, vstavač mužský, hlavinka horská, kruštík širolistý, vemeník dvoulistý, ještěrka živorodá, zmije obecná. Lokalita se nachází na zem. půd. fondu  a je zde již několik let každoročně celoplošně prováděna pastva. Území je součástí nadregionálního biokoridoru.

Javorníček 1, 2 (č. 61, 62)   Výměra: cca 100 ha
Lokalita je tvořena dvěma částmi. Jihovýchodní část (1) má rozlohu cca 40 ha, část severozápadní (2) má rozlohu cca 60 ha. Obě části se nacházejí na zem. půd. fondu na bočním hřebenu Javorníků a vytváří rozsáhlejší krajinný celek význačného estetického a historického významu - dochované zemědělsky využívané plochy v hřebenových partiích. Krajinný pokryv má charakteristický vzhled valašské krajiny s rozptýlenou zelení, solitérními stromy a remízky a rozptýlenými hospodářskými usedlostmi. Přestože byla tato oblast nepříznivě ovlivněna zemědělskou velkovýrobou, rekultivací a scelováním pozemků představuje doposud hodnotné území. Na pozemcích se nachází ohrožené druhy rostlin především z čeledi vstavačovitých - prstnatec bezový, Fuchsův, májový, hlavinka horská, vemeník zelený a nacházejí se zde také zbytky pastvin s jalovci. Rovněž výskyt živočišných druhů není nevýznamný - chřástal polní, jeřábek lesní, zmije obecná, ťuhýk obecný, čáp černý, své útočiště zde nachází četné migrující druhy ptáků. Územím prochází návrh nadregionálního biokoridoru .

 V části 1 v současnosti hospodaří v lokalitě celkem 3 subjekty, obhospodařována je celá plocha kromě cca 3 ha v nejvýchodnější části. Přibližně 2/3 plochy jsou koseny a 1/3 plochy pasena. V části 2 hospodaří na 70 % celkové plochy rovněž 3 subjekty, polovina je pasena a polovina je kosena.

Nejkrásnější místa Karlovic

Nejkrásnější místa Karlovic - významné krajinné celky ve Velkých Karlovicích

Jedná se o vybrané krajinné celky, které dělají krajinu esteticky atraktivní a jejich udržení je nutné nejen z pohledu zachování vzácných druhů a krajinného rázu, ale také pro rekreační funkce území.

Podťaté – údolí od ústí až po závěr, včetně menších údolí Noclehy a Lemešná, a oddělených enkláv na Lopušné, Panském Příschlopu a pod Bařinkou – v údolní části pozůstatky řetězové a na svazích pasekářské zástavby, místy jalovcové pasínky, hromadiska, část území s původní zástavbou je vyhlášena jako vesnická památková zóna

Tísňavy – údolí se zbytkem řetězové zástavby; svahy Koncové s pasekářským typem zástavby, jalovcové pasínky, hromadiska, drobná pole a březové lesíky; obhospodařované louky zejména na jižních svazích

Jezerné – zejména hřbet na Oslovém a svahy v okolí Pálenice v zadní části údolí – jalovcové pasínky, rozptýlená zeleň, zbytky rozptýlené zástavby

Léskové – pouze údolní část v téměř celé délce - řetězová zástavba

Benešky – ukázka zachovalých hřebenových luk a pastvin

Javorníček – hřebenové a svahové louky a pastviny z Javorníčku na Štrčkovou s rozptýlenou zelení a zástavbou, hromadiska, malé plochy jalovcových pasínků

Existuje velké množství dalších krajinných celků, které mají stejně (nebo i lépe) zachované soubory vybraných krajinných prvků, pouze na menších plochách (např. Adamíky, Člověčí, sedlo pod Polanou v závěru Miloňova).

Významné krajinné prvky

1. Mimolesní dřeviny

a) stromy v krajině souvisí s hospodařením (potřeba letiny pro krmení, která ovlivnila i současný vzhled stromů) nebo v souvislosti s předpisy (sázení stromů vedle domů na základě protipožárních předpisů)

b) sady a jednotlivé ovocné stromy – pozůstatky, často dožívající, jen výjimečně obnovované (většinou již nejsou vysazovány vysokokmeny, pro krajinu typické)

c) pásy keřů – pásy keřů na mezích oddělující jednotlivé plochy někdy i nově vznikající, ale naopak méně vhodné s úbytkem hospodaření sukcesní zarůstání.

2. Pole – zbytky drobných polí, většina úzkých polí na svazích zanikla, pokračuje další úbytek v závislosti na společenských změnách

3. Louky

a) Lesní louky - malé plochy luk uprostřed lesa jsou zalesňovány

b) Nelesní louky – menší plochy luk nebo větší plochy obhospodařované.

4. Pastviny – zůstaly zachovány jen v malém rozsahu (většinou byly zalesněny nebo přeměněny v louky), zejména jalovcové pasínky.

5. Vodní toky – jen několik drobných vodních toků v závěrech některých údolí nebylo zcela regulovány.

6. Hromadiska – jednotlivé hromady nebo i táhlé valy vzniklé hromaděním kamení odstraněného z polí.

7. Rozptýlená zástavba

a) rozptýlená zástavba vzniklá pasekářským osídlením, často tvořená rodovými shluky domů a hospodářských staveb

b) řetězová zástavba v údolí zachovalá už jen vyjímečně v některých částech údolí Léskové, Podťaté a Tísňavy. 

NPR Razula

Základní údaje: Národní přírodní rezervace - horský prales Razula se rozprostírá v závěru údolí Malá Hanzlůvka, na patě severního svahu Lemešné (950 m) v pramenné oblasti Kolešnárky (v pramenném vějíři potoka Hanzlůvky). Leží v nadmořské výšce 660 až 812 m, asi 2 km jihozápadně od místní části Léskové v Javorníkách. Katastrální území Velké Karlovice, okres Vsetín, CHKO Beskydy. Celková výměra 23,52 ha. 

Předmět ochrany: Jedlobukový porost pralesovitého charakteru s příměsí smrku a javoru klenu s výskytem vzácných a ohrožených rostlinných a živočišných druhů.

Geologie, půdní poměry: Území se nalézá v pásmu zlínských vrstev račanské jednotky magurského flyše s převahou jílovců a polohami pískovců. Směrem k úpatí vzrůstá mocnost hlinitojílovitého eluvia. Strže ve tvaru V se prořezávají až do podloží především ve střední části a při východním okraji. Půdním typem jsou hluboké hnědé lesní půdy.

Květena: V rezervaci je zastoupena typická flóra horské jedlobučiny, byl zde proveden podrobný lesnický výzkum a průzkumy mykoflóry, mechů i vyšších rostlin. Převažuje květnatá bučina svazu Dentario glandulosae-Fagetum. Dominantní dřevinou je buk lesní (Fagus sylvatica), hojná je dosud jedle bělokorá (Abies alba). Z dalších dřevin má větší podíl smrk ztepilý (Picea abies), jednotlivě se vyskytuje javor klen (Acer pseudoplatanus) a v okolí pramenišť jasan ztepilý (Fraxinus excelsior).
Bylinné patro tvoří např. kyčelnice žláznatá (Dentaria glandulosa), kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllos)  kyčelnice cibulkonosná (Dentaria bulbifera), bažantka vytrvalá (Mercurialis perennis), kokořík přeslenitý (Polygonatum verticillatum), netýkavka nedůtklivá (Impatiens noli-tangere), pitulník horský (Galeobdolon montanum), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), svízel vonný (Galium odoratum), šalvěj lepkavá (Salvia glutinosa), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), věsenka nachová (Prenanthes purpurea) a violka lesní (Viola reichenbachiana). Na vlhčích místech v okolí lesních pramenišť rostou řeřišnice hořká (Cardamine amara), přeslička lesní (Equisetum sylvaticum), mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium), devětsil bílý (Petasites albus) aj. Ze vzácných a ohrožených druhů rostlin byl zaznamenán např. kamzičník rakouský (Doronicum austriacum), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), prvosenka vyšší (Primula elatior), žluťucha orlíčkolistá (Thalictrum aquilegiifolium) a vranec jedlový (Huperzia selago).
Vyskytuje se zde také velmi vzácný epifytický mechorost sourubka zpeřená (Neckera pennata).
Prales Razula je významnou mykologickou lokalitou. Bylo zde zjištěno na 210 druhů makroskopických hub, kromě běžných se vyskytují i druhy ohrožené a  velmi vzácné. V roce 1994 zde byla objevena saprofytická houba pórnatka brvitá (Junghuhnia fimbriatella), pravděpodobně se jedná o první nález na Moravě. Na padlých i stojících odumřelých kmenech jedle lze spatřit vzácný korálovec jedlový (Hericium flagellum), ze vzácnějších druhů se dále vyskytují trámovka jedlová (Gloeophyllum abietinum), bělochoroš severský (Climacocystis borealis) a řada dalších dřevokazných hub. Ze zajímavějších vřeckovýtrusých hub tady roste např. ucháč čepcovitý (Gyromitra infula), patyčka rosolovitá (Leotia lubrica), chřapáč pružný (Helvella elastica) a rosoklihatka čirá (Neobulgaria pura). Na kořenových nábězích živých kmenů jedle roste stopkovýtrusná houba bondarcevka horská (Bondarzewia mesenterica) a vzácný kotrč Němcův (Sparassis nemecii). Na jedli dále parazituje ohňovec Hartigův (Phellinus hartigii), bránovitec hnědofialový (Trichaptum fuscoviolaceum) a vzácnější houžovec bobří (Lentinellus castoreus), na buku ze vzácnějších druhů korálovec bukový (Hericium clathroides) a slizečka porcelánová (Oudemansiella mucida). Na smrku roste anýzovník vonný (Gloeophyllum odoratum), troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola), vzácná šupinovka kozincová (Pholiota astragalina) aj., na holé zemi vzácnější mísenka oranžová (Aleuria aurantia), z dalších pozemních druhů byly zjištěny lošák jelení (Sarcodon imbricatus), velmi vzácný lošák palčivý (Hydnellum peckii), lošák ryšavý (Hydnum rufescens), vzácný kyj uťatý (Clavariadelphus truncatus) a velmi vzácný lošákovec rezavý (Hydnellum ferrugineum). Z mykorhizních hub bylo v Razule zjištěno kolem 30 druhů, především z rodů holubinka, ryzec, muchomůrka a vláknice, ze vzácnějších např. holubinka helmovka sazovanádherná (Russula nobilis), holubinka lepkavá (Russula viscida), holubinka Quéletova (Russula queletii), holubinka sluneční (Russula solaris), holubinka hlínožlutá (Russula ochroleuca) a holubinka dívčí (Russula puellaris), ze vzácnějších ryzců byl zjištěn ryzec plstnatý (Lactarius vellereus), ryzec zelený (Lactarius blennius), ryzec játrohnědý (Lactarius hepaticus), ryzec jedlový, ryzec černohlávek (Lactarius lignyotus), ryzec nalosovělý (Lactarius subsalmonelus) a ryzec lososový (Lactarius salmonicolor), z vláknic vzácná vláknice pavučinatá (Inocybe petinigosa), vláknice štětinkatá (Inocybe hystrix) a vláknice bezová (Inocybe sambucina). Nalezeny zde byly také dva druhy zařazené do Červené knihy SR a ČR, helmovka sazová (Hydropus atramentosus) a ryzec ostrý (Lactarius acris). 

Fauna: Lesní ekosystém je velmi příznivým stanovištěm pro celou řadu bezobratlých. Na ztrouchnivělých kmenech je hojný xylofágní a mykofágní hmyz. Soustavněji byli studováni například střevlíkovití brouci (Carabidaceae). Mezi běžné lesní druhy patří např. nápadný střevlík zlatitý (Carabus auronitens), Pterostichus metallicus, Pterostichus foveolatus, Pterostichus unctulatus, Cychrus attenuatus, Trichotichnus laevicollis aj. Z obojživelníků se zde hojně vyskytuje mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). V NPR Razula bylo dosud zjištěno více než 70 druhů obratlovců, z toho 53 druhů ptáků. Výzkum avifauny byl v rezervaci soustavně prováděn v letech 1978-1992, v celé ČR tak patří ke kvantitativně nejdéle sledovanému horskému pralesu. Na přírodě blízké lesní porosty jsou vázány ohrožené druhy ptactva jako strakapoud bělohřbetý (Dendrocopus leucotus), lejsek malý (Ficedula parva), čáp černý (Ciconia nigra), žluna šedá (Picus canis), datel černý (Dryocopus martius), holub doupňák (Columba oenas), sluka lesní (Scolopax rusticola) a puštík obecný (Strix aluco). Z velkých šelem zde občas prochází medvěd hnědý (Ursus arctos).

Lesnictví: Území je tvořeno různověkým nestejnorodým porostem v různých fázích přirozeného vývoje pralesovitých formací s vysokým podílem odumřelého dřeva (souše, zlomy, vývraty). Pouze menší plocha ve východní části rezervace byla v minulosti obnovena clonnou sečí. Hlavní dřevinou v rezervaci je buk lesní, podstatné zastoupení má dosud jedle bělokorá. Z ostatních dřevin je nejvýznamnější smrk ztepilý, jednotlivě se vyskytuje javor klen a jasan ztepilý. Nadúrovňová generace jedle vykazuje rychlý úbytek životaschopných jedinců, jejich stáří se pohybuje kolem 300-350 let. V podrostu a v hlavní úrovni se celoplošně uplatňuje buk. Zmlazení ostatních dřevin (jedle, smrk) probíhá jednotlivě bez výrazného uplatnění, v důsledku působení zvěře a konkurenčních vztahů.

razula